Listopad 2008

obnošenec č.1

27. listopadu 2008 v 21:38 | Shira |  obnošeno


Moje první změna layoutu. Pokud ovšem zašnete, co jsem to stvořila za krásný nepřeplácaný a decentní layout, plakáte nad špatným hrobem, protože tenhle design rozhodně není moje dílko, ale dílko Blanch.

No...co k tomu ještě?

Líbí se mi a Vaše případné odlišné názory mě absolutně nezajímají:-P
Holt nechť žije demokracie a svoboda projevu


h

27. listopadu 2008 v 20:29
h

1. Art

22. listopadu 2008 v 21:04 | Shira |  Arty

Nedávno jsem si stáhla program Gimp a teď se snažím naučitse sním pracovat. Moje první pokusy nejsou žádná sláva, myslím, že mám ještě co zlepšovat, ale občas se mi i něco povede.

Jinak co se týče tohohle artu, pokoušela jsem se použít v něm brushe a prolínání (tohle zatím dělám ve Photofiltru, protože v Gimpu to ještě neumím).
Dal mi celkem práci, taky uvidíte, co na něj řeknete.

Shira


Povídky - křižovatka

17. listopadu 2008 v 22:06 | Shira |  Povídky



art byEnny



Autor: Shira Raynne

Doba: 1972 - 1979

Postavy: Poberti, Autp., Regulus Black aj.

Děj: Dva bratři, jenž mezi sebou nemají nejlepší vztahy a jedna dívka. Jak tohle může dopadnout? Zdánlivě nevinná a jednoduchá zápletka může vyústit v nelítostnou válku.
A co na to paní Blacková? Asi nebude mít zrovna radost. A jak se to dotkne poctivé perfekcionalistky Lily Evansové a jejího "odvěkého" ctitele Jamese?

Kapitoly: prolog

Varování: Většina autorských práv patří J. K. Rowlingové!!

~~~







Autor: Shira Raynne

Žánr: temné/romantika

Doba: Raddle, 7. ročník


Postavy: Tom R., Sonnia ect...

Děj: Pokus o věrohodný popis Raddleových školních let. Na scéně se mimo jiné objevuje také Sonnia - inteligentní, ale zamlklá dívka, která se Tomovi v mnohém vyrovná, a to se přirozeně zmijozelovu dědici ani za mák nelíbí...
Kapitoly: prolog(1/2), prolog(2/2), 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10., ...

Varování: Většina autorských práv patří J. K. Rowlingové!!

Ostatní Grafika - křižovatka

17. listopadu 2008 v 20:43 | Shira
Arty

Avatary
Blendy

Dějiny Franice

16. listopadu 2008 v 21:37 | Wikipedia

Hranice současné Francie zhruba souhlasí s těmi z dob starověké Galie obývané keltským kmenem Galů. Galie byla porobena v 1. století př. n. l. Římany a Galové částečně převzali latinský jazyk i kulturu. S romanizací území souvisí i časné šíření křesťanství od 2. a 3. století. Galské východní hranice byly ve 4. století obsazeny germánskými kmeny, převážně Franky, kteří později dali zemi její dnešní jméno. Existence Francie jako samostatného státu se tradičně datuje od rozděleni Francké říše roku 843 na (Francia orientalis) na východě, Francia occidentalis na západě a Lothraringii ve středu. Z Východní Franské Říše se stala Svatá říše římská (dnešní Německo), západní část dala vzniknout dnešní Francii.
Potomci Karla Velikého vládli Francii až do roku 987, kdy byl korunován králem Hugo Kapet. Jeho potomci, Kapetovci a jejich vedlejší větve z Valois a Bourboni postupně pomocí série válek a dědictví sjednotili území pod centrální panovnickou moc. Monarchie dosáhla své největší moci za vlády Ludvíka XIV, který vládl v 2. polovině 17. a začátkem 18. století. V té době měla Francie velký vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu. Byla nejlidnatějším státem v Evropě a třetím na světě po Číně a Indii. Zároveň se však postupně propadala do rekordní zadluženosti a ekonomického úpadku.
Úpadek říše se za následníků Ludvíka XIV. stále prohluboval a byl jednou z příčin Francouzské revoluce, která propukla v roce 1789 a vedla 3. září 1791 k nahrazení absolutistické monarchie konstituční, 22. září 1792 byla následně nastolena První republika. Vláda však ve skutečnosti zůstala v rukou revolučního kabinetu. 22. srpna 1795 byla vyhlášena ústava roku III, vlády se chopilo direktorium. Následně v roce 1799 ovládl republiku Napoleon Bonaparte, stal se prvním konzulem (Konzulát) a 18. května 1804 státním převratem založil první francouzské císařství, jehož se stal prvním panovníkem. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se Spojeným Královstvím, Pruskem, Rakouskem a Ruskem, založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny. Po porážce v bitvě u Lipska už nebyl schopen čelit aliančním armádám a v dubnu 1814 abdikoval. Poté došlo k restauraci bourbonského království. Během Vídeňského kongresu uprchl z vyhnanství na ostrově Elba a nakrátko obnovil císařství. Definitivně poražen byl v bitvě u Waterloo.
V roce 1830 dala Červencová revoluce vzniknout konstituční monarchii v čele s vedlejší větví Bourbonů, nahrazené roku 1848 Druhou republikou. Její existence byla zanedlouho ukončena zvolením dosavadního prezidenta a císařova synovce Ludvíka Napoleona císařem (jako Napoleona III.), který byl zajat po prohrané prusko-francouzské válce roku 1870, kdy vznikla Třetí republika.
Ačkoliv vyšla Francie vítězně z první i druhé světové války, ztrácela během 20. století postupně bývalé velmocenské postavení. Po II. světové válce vznikla Čtvrtá republika. V roce 1958 byla nastolena současná Pátá republika v čele s generálem Charlesem de Gaullem.
V posledních desetiletích se Francie smířila s Německem a ve spojení s ním usiluje o politickou a ekonomickou integraci Evropy. Francie byla v čele států podporujících urychlení rozšíření měnové unie, kterou chtěla dosáhnout vytvoření více sjednocené a schopné Evropské politiky, obrany a bezpečnostního aparátu. V referendu o přijetí Smlouvy o Evropské ústavě však 55 % francouzských občanů hlasovalo proti, čímž byly tyto plány výrazně zbrzděny.

[editovat] Původ francouzského národa

Alegorická postava Marianne, jednoho ze symbolů francouzského národa
Ačkoliv Francii obvykle vnímáme jako jednolitý národní stát[1], při pohledu na rané dějiny Francie je patrné, že "jakási francouzská rasa nikdy neexistovala"[2]. Francouzi se vyznačují značně různorodým rasovým původem, který je stejně jako jejich dějiny výsledkem mnoha vlivů. V průběhu svých dějin zažila Francie množství přistěhovaleckých vln (což je příznačné i pro současnou Francii). Tato skutečnost je zřejmější při uvědomění si geografické polohy Francie na západním okraji evropského kontinentu. Jejím vlivem byla Francie místem, kde se zastavovaly invaze a usazovali se vetřelci.[2] Navíc přestože dnešní Francie má přirozené hranice, z historického hlediska nebyla nijak uzavřeným celkem. Na jejím území se tak od počátku dějin setkáváme s nejrozličnějšími národy - Kelty, Řeky, Římany, Germány, Franky, Normany, Židy, Španěly, Portugalci, Italy, Alžířany a mnoha dalšími.
Nejvýznamnější stopy v dějinách Francie zanechaly vlivy: 1. Galů (což byla ta část Keltů, která se usadila ve Francii), 2. Římanů a 3. Franků, přičemž první dva na přelomu tisíciletí splynuly dohromady a třetí dal Francii jméno. Přístup k imigrantům byl na území Francie téměř výhradně asimilační[3], což znamená, že kultura, jazyk a genetické dispozice nově příchozích se rozpouštěly mezi zde již dříve usazeným obyvatelstvem, přičemž je samozřejmě do jisté míry i obohacovaly. Z hlediska civilizačního byl nejzásadnější vliv galorománské kultury, což se odráží i na dnešní podobě francouzštiny, kterou řadíme mezi románské jazyky. Výskyt mnoha oblastních jazyků, které většinou nemají s latinským původem příliš společného (bretonština, baskičtina, korsičtina, vlámština nebo alsaské nářečí němčiny), však velmi názorně dokládá, že utváření francouzského národa bylo mnohem složitější a nejednoznačnější. "Ačkoliv staletí trvající centralizační tlaky stmelily Francouze do jediného národa se silným citem pro národní identitu"[4], byl tento národ utvářen množstvím rozdílných etnik. A právě z této historické rozmanitosti pochází kulturní a jazykové bohatství dnešní Francie.[5]